Pseudo-Hyginus: De munitionibus castrorum – poznámky

Zpět na hlavní článek


Poznámky k Úvodu

i. Pro názory na genezi jednotlivých rukopisů viz Gemoll, A.: Das Verhältniss der drei Wolfenbüttler von Lange für das Fragment De munitionibus castrorum benutzten Handschriften, Hermes 10, 1876, s. 244–250; týž: Über das Fragment „de munitionibus castrorum“, Hermes 11, 1876, s. 164–178; Grillone, A.: Hygini qui dicitur De metatione castrorum liber, Lipsiae, 1977, s. VII-IX; Lenoir, M.: Pseudo-Hygin: Des fortifications du camp, Paris, 1979, s. XVI-XXIII.


ii. Grillone, A.: c. d., 1977, s. VIII-IX; týž: Sul „De metatione castrorum“ dello pseudo-Igino, Latomus 36, 1977, s. 795–797.


iii. Pro Domitianovské období argumentujeFrere, S. S.: Hyginus and the First Cohort, Britania 11, 1980, s. 52–58, pro Traianovské argumentují Lange, C. C. L.: Hygini Gromatici liber de munitionibus castrorum, Gottingae, 1848, s. 40–63, Domaszewski, A. von: Hygini Gromatici liber de munitionibus castrorum, Lipsiae, 1879, s. 69–72, Lenoir, M.: c. d., s. 111–133 a s těmito badateli souhlasí i Gilliver, C.: The de munitionibus castrorum: Text and Translation, JRMES 4, 1993, s. 33, táž: The Roman Art of War: Theory and Practice (PhD thesis), University of London, 1993, s. 35–38 a  DeVotto, J. G. – Miller, M. C. J.: Polybius and Pseudo-Hyginus: The Fortification of the Roman Camp, Chicago, 1994, s. 61–62. Pro vládu Marka Aurelia argumentuje Birley, E.: The Epigraphy of the Roman Army, in: Actes du deuxieme congres international d'épigraphie grecque et latine, Paris, 1953, s. 35–36, týž: Alae and cohortes milliariae, in: Corolla memoriae Erich Swoboda dedicata, Graz/Köln, 1966, s. 57 a k tomuto období se kloní i Колобов, А. В.: Псевдо-Гигин. Об устройстве военных лагерей (Pseudo-Hygini de munitionibus castrorum), Древности и средневековья Европы 5, 2001.


iv. Gemoll, W.: c. d., 1876, s. 174–178, Mommsen, T.: Die Conscriptionsordnung der römischen Kaiserzeit, Hermes 19, 1884, s. 219–231; Jung, J.: Die Lagerbeschreibung des sog. Hygin und die Provinzialmilizien, Wiener Studien 11, 1889, s. 153–160, Droysen, H.: Zu Hygins liber de munitionibus castrorum, RhM 30, 1875, s. 469–470. Grillone, A.: c. d., s. VIII souhlasil se začátkem 3. stol. avšak později od přesnějšího vymezení upustil: týž: Problemi tecnici e datazione del De metatione castrorum dello ps.-Igino, Latomus 46/2, 1987, s. 399–412. Förster, W.: Hygini Gromatici liber de munitionibus castrorum, RhM 34, 1879, s. 237–244 dokonce uvádí přelom 3. a 4. století; viz též Birley, E.: The Dating and Character of the Tract de munitionibus castrorum, in: Wirth, G. (ed.), Romanitas-Christianitas. Untersuchungen zu Geschichte und Literatur der römischen Kaiserzeit. Johannes Straub zum 70. Geburtstag am 18. Oktober 1982 gewidmet, New York/Berlin, 1982, s. 277–281 a pro přehled některých názorů Campbell, D. B.: A camp in search of a campaign. The reality of Hyginus' Roman Army, AW 3/3, 2009, s. 46–49.


v. De mun. castr. 15; Droysen, H.: c. d., s. 469; Jung, J.: c. d., s. 157–158; Lenoir, M.: c. d., s. 113–114. Námitka W. Förstera (c. d., s. 138–140), že po Gallienových reformách mohli být stále v čele legií legáti, není příliš pravděpodobná. Stejně nepravděpodobný je i návrh E. Birleyho: c. d., 1982, s. 280, že podobně jako u Vegetia by se i v případě De munitionibus castrorum mohlo jednat o pozdní kompilaci starších pojednání. Struktura římského vojska uváděná v tomto spisu je zcela odlišná od pozdně římské armády a nenalézáme v něm ani žádné další zmínky o pozdně římských institucích.


vi. Droysen, H.: c. d., s. 469; Gemoll, W.: c. d., 1876, s. 176–178; viz též Lenoir, M.: c. d., s. 114 pro aktualizaci data posledního doloženého legionářského jezdce.


vii. Domaszewski, A. von: c. d., s. 70; Breeze, D.: The Organisation of the Legion: The First Cohort and the equites legionis, JRS 59, 1969, s. 50–55.


viii. Grillone, A.: c. d., 1987, s. 411 také navrhl, že přestože legionářská kavalerie není v De munitionibus castrorum explicitně jmenována, může být nepřímo zmíněna v odstavci 52: ...per singulos ordines uigiliae crebrius ponuntur; et equites alterna uice castra circuire debent... s tím, že noční strážní služba (uigiliae) je záležitostí legionářů. Je to ovšem argument nepřesvědčivý. Přestože když se prameny zmiňují o noční strážní službě, vždy se mluví o vojácích legií, nikde není přímo uvedeno, že vojáci pomocných sborů žádnou strážní službu nekonali. Je nepravděpodobné, že by vojáci pomocných sborů žádnou hlídkovou službu nekonali, zvláště pak v době, kdy už byla auxilia stálou, pravidelnou součástí římské armády.


ix. De mun. castr. 6.


x. Förster, W.: c. d., s. 241–244; Lenoir, M.: c. d., s. 115–116.


xi. Viz především Durry, M.: Praetoriae Cohortes, RE XXII 2, 1954, col. 1613–1614, proti tomu Kennedy, D. L.: Some Observations on the Praetorian Guard, AncSoc 9, 1978, s. 275–301.


xii. Tak již Grillone, A.: c. d., 1987, s. 406–407.


xiii. Mommsen, T.: c. d., 1984, s. 219–231; týž: Die römischen Provinzialmilizen, Hermes 22, 1887, s. 547–558; Domaszewski, A. von: c. d., s. 71–72; Jung, J.: c. d., s. 53–160; Lenoir, M.: c. d., s. 127–132; Frere, S. S.: c. d., s. 55–56.


xiv. Frere, S. S.: c. d., s. 51–60.


xv. Birley, E.: c. d., 1953, s. 35–36; týž: c. d., 1966, s. 57.


xvi. Frere, S. S.: c. d., s. 52–58.


xvii. De mun. castr. 55.


xviii. Birley, E.: A note on Hyginus and the first cohort, Britannia 12, 1981, s. 287; týž: c. d., 1982, s. 277–281; Campbell, D. B.: c. d., s. 49. K tomuto tématu viz též Lenoir, M.: c. d., s. 126–127 a Spaul, J. E. H.: Ala 2: The Auxiliary Cavalry Units of the Pre-Diocletianic Imperial Roman Army, Andover, 1994, č. 17, 19, 31, 34, 37, 57.


xix. Speidel, M. P.: Riding for Caesar. The Roman Emperors' Horse Guards, London, 1994, s. 38–44.


xx. De mun. castr. 45, 48.


xxi. Spojení slavného nápisu ze Zany popisujícího úřední dráhu M. Valeria Maximiana (AE 1956, 124) s dílem De munitionibus castrorum správně odmítl Frere, S. S.: c. d., s. 54.


xxii. Frere, S. S.: c. d., s. 52, 59–60.


xxiii. Flavius Josephus zmiňuje, že Vespasianus měl v průběhu války proti Židům při tažení kolem sebe i skupinu vybraných jezdců: „μεθ᾽ οὓς αὐτὸς ἐξήλαυνεν τούς τε ἐπιλέκτους τῶν πεζῶν καὶ ἱππέων καὶ τοὺς λογχοφόρους ἔχων“ (B. J. III. 120); viz též Speidel, M. P.: c. d. , 1994, s. 35–42.


xxiv. Jung, J.: c. d., s. 158–159.


xxv. Velmi pravděpodobně Traianem byla ostatně vytvořena ala I Ulpia dromadariorum milliaria; Spaul, J. E. H.: c. d., č. 34.


xxvi. Lenoir, M.: c. d., s. 113–133;  avšak viz též kritické a v některých případech jistě oprávněné námitky A. Grilloneho: c. d., 1987, s. 407–410.




Poznámky k textu

1. Hemistrigium a strigahemistrigium je jedna řada stanů společně s prostorem pro zbraně a tažná zvířata, jedná se v tomto případě o prostor tábořiště pro jednu centurii. Dvě hemistrigia ležící naproti sobě tvoří strigu (striga). Uprostřed mezi hemistrigii je průchozí prostor.

Obr. 1: Striga
striga


2. Obr. 2–6: Způsoby táboření kohorty (pedatura cohortis)

2 (120 x 180 stop)
 pedatura cohortis

3 (90 x 240 stop)
pedatura cohortis

4 (60 x 360 stop)
pedatura cohortis

5 (30 x 720 stop)
pedatura cohortis

6 (150 x 150 stop)
pedatura cohortis


3. Standarty a tabulinum (signa a tabulinum) – dvojice výrazů standarty a tabulinum zde slouží autorovi k popisování jednotlivých stran prostoru pro táboření jednotek, který má tvar obdélníku (De mun. castr. 2 odmítá čtvercové tábořiště). Standarty (signa) zde tedy označuje přední stranu tábořiště, která je vždy paralelní s některou z hlavních přístupových cest, na které se vojáci za svými vojenskými odznaky (signa – odtud název pro tuto stranu tábořiště) shromažďovali (je tedy paralelní k via praetoria, via principalis, via quintana nebo intervallum). Tabulinum pak označuje druhou, boční stranu tábořiště.


4.Via sagularis – cesta probíhající po vnitřním obvodu tábora (viz rekonstrukci tábora, pozn. 17).


5. Prétorium (praetorium) – stan vojevůdce v krátkodobých táborech.


6. Prétentura (praetentura) – přední část tábora, viz obr. 7:

7 nákres tabora
Nárys tábora



7. Vexillarii – vojáci organizovaní do vexilací (vexillationes), tzn. do menších detašovaných, provizorních oddílů.


8. Pravidelné pomocné oddíly římského vojska (auxilia) byly obvykle organizovány do pětistovkových a tisíckových kohort a al, přičemž kohorty se pak dále dělily na pěší a jízdní. Organizace pomocných oddílů pak zřejmě vypadala přibližně takto:


9. Primipilares – hodností nejvyšší centurioni legií velící prvním centuriím triariů prvních kohort legií.


10. Evocati (Augusti) – prétoriáni, kteří ukončili povinnou délku služby, ale rozhodli se zůstat v armádě. Byli přidělováni na různé zvláštní úkoly.


11. Dekurioni (decuriones) a principales – dekurioni byli důstojníci jízdy velící jednotlivým turmám (turmae) o zhruba 30 mužích. Principales byli skupina poddůstojníků, kteří pobírali vyšší plat a příděly a byli osvobozeni od běžných táborových povinností.


12. Via principalis – druhá z hlavních táborových cest, tentokrát spojující boční brány tábora (portae principales dextra a sinistra). Viz obr. 7.


13. Groma – kromě označení středu tábora u vchodu do prétoria (jak uvádí autor spisu) byla groma také zeměměřičský nástroj.


14. Viae vicenariae – menší přístupové cesty probíhající táborem.


15. Principia – hlavní administrativní ústředí tábora. Podle ní se nazývaly obě boční brány – pravá: porta principalis dextra; a levá: porta principalis sinistra. Obě tyto brány spojovala via principalis.


16. Via praetoria – hlavní cesta probíhající středem tábora od porta praetoria k porta decimana. Viz obr. 7.


17. Rekonstrukce Pseudo-Hyginova tábora Maurice Lenoira (Pseudo-Hygin: Des fortifications du camp, Paris, 1979) – klikněte sem.


18. Duplicarii a sesquiplicarii – poddůstojníci náležející ke skupině tzv. principales a pobírající větší příděly a žold (duplicarii dvojnásobně větší, sesquiplicarii jeden a půl násobně větší).


19. Praefectus alae – velitel pětistovkové aly.


20. Retentura – zadní část tábora, viz obr. 7.

21. Via quintana – cesta v zadní části tábora rovnoběžná s via principalis. Jak autor spisku vysvětluje, pokud bylo vojsko početné, mohly se na koncích této cesty vybudovat další dvě boční brány – portae quintanae. Viz obr. 7.


22. Porta decimana – zadní táborová brána ležící naproti bráně prétorské (porta praetoria). Obě brány spojovala prétorská cesta (via praetoria). Viz obr. 7.


23. Equites singulares (Augusti) – byli jízdní osobní gardou římských císařů. Jednalo se o skupinu velice pečlivě vybraných jezdců pomocných sborů (auxilia) z různých provincií (především těch podél Rýna a Dunaje). Není zcela jisté, který z císařů tuto jednotku vytvořil, ale je velmi pravděpodobné, že to byl Traianus.


24. Obr. 8 a 9: Hrotitý a punský typ příkopu (fossa fastigata a punica)

1 (fossa fastigata)
fossa fastigata
2 (fossa punica)
fossa punica



25. Obr. 10: Rohy tábora
coxa

26.Obr. 11 a 12: Brány tábora


11 Titulum (také titulus či tutulus)

titulum




12 Claviculae

clavicula


clavicula


clavicula





Zpět na hlavní článek


Upraveno 14. 9. 2009 - drobné úpravy poznámek k úvodu
Upraveno 4. 8. 2009 – úprava obrázků clavicul
Upraveno 16. 4. 2009 – úprava označení příkopu
Upraveno 7. 12. 2008 – přidány poznámky k Úvodu a nějaké obrázky k poznámce o branách
Vystaveno 12. 4. 2008