Římská armáda a počátky vinařství na Moravě

Na řadě internetových stránek ale i v různých vinařských brožurách a letácích a v literatuře věnované českému a moravskému vinohradnictví se můžeme dočíst, že s římskou armádou souvisejí i počátky pěstování vína na jihu Moravy. Konkrétně se dozvídáme, že vinohradnictví k nám přinesli vojáci X. legie Geminy v souvislosti s mohutným rozvojem pěstování vína v provinciích za vlády císaře Proba (276–282).(1)

Teorie se zakládá na zprávách římských pramenů (Historia Augusta, Eutropius, Aurelius Victor) o tom, že císař Probus povolil a výrazně podporoval pěstování vína v Gallii, Hispanii, Britanii, Pannonii a Moesii. Dále pak se opírá o skutečnost, že na území jižní Moravy se nacházelo římské vojenské ležení, ve kterém byl nalezen vinařský nůž.(2)

Již na první pohled je patrné, že tvrzení nestojí na příliš pevných základech. Další rozbor výše uvedeného pak ukáže, že situace je ve skutečnosti ještě méně přesvědčivá. Začněme údaji uvedených pramenů a obdobím vlády císaře Proba. Aurelius Victor ve své Knize o císařích (Liber de Caesaribus) píše:

… potom co uslyšeli, že v Illyriku byl prohlášen za císaře Probus, muž velmi zkušený ve válce a v umění cvičit různými způsoby vojáky a zocelovat nováčky, téměř druhý Hannibal. Tak jako Hannibal vysázel na většině afrického území olivy prostřednictvím vojáků, jejichž zahálku pokládal za nebezpečnou pro stát i vojevůdce, stejně Probus zaplnil Gallii a svahy v Pannonii a Moesii vinnou révou. Stalo se tak zajisté po porážce barbarských kmenů, které k nám vtrhly, když naši vládci byli zločinně zabiti svými podřízenými.(3)

Kratší a pozměněnou verzi od stejného autora si můžeme přečíst v knize Výtah o císařích (Epitome de Caesaribus):

Dovolil Gallům a Pannoncům pěstovat vinnou révu. Nechal vojáky vysázet na hoře Alma u Sirmia a na Zlaté hoře v Horní Moesii vinnou révu.(4)

Téměř doslova stejnou, jen lehce rozšířenou verzi nalézáme u Eutropia:

Dovolil Gallům a Pannoncům pěstovat vinnou révu, nechal vojáky vysázet na hoře Alma u Sirmia a na Zlaté hoře v Horní Moesii vinnou révu a tyto vinice daroval obyvatelstvu v provincii, aby je obdělávalo.(5)

Velmi podobný text přináší i Historia Augusta:

Všem Gallům, Hispáncům a Britům dovolil, aby pěstovali vinnou révu a připravovali víno. Sám nechal na hoře Alma u Sirmia v Illyriku vojáky vysázet vybranou révu.(6)

Jak si můžeme povšimnout, texty jsou si velice podobné a je zřejmé, že Aurelius Victor a Eutropius od sebe opisovali nebo případně vycházeli ze společného pramene. Nemáme tu tedy několik (4) na sobě nezávislých zpráv potvrzujících Probovu vinohradnickou činnost. Zprávy máme pouze dvě, přičemž se liší v tom, ve kterých oblastech bylo zakládání vinic povoleno/podporováno – Historia Augusta neuvádí Pannonii sousedící s Moravou.

Předně je třeba zdůraznit, že se nikde nepíše o tom, že by Probus jakkoliv rozšiřoval vinice za hranicemi římské říše natož pak přímo na Moravě. Naopak z textů je zřejmé, že opatření se týkala provincií, nikoliv barbarů. Vidíme také, že vojáci se údajně podíleli pouze na vysazování révy u Sirmia (což bylo císařovo rodné město a víme, že se ho proto snažil zvelebit(7)) a na Zlaté hoře v Horní Moesii. Na ostatních územích tuto činnost zjevně vykonávalo místní civilní obyvatelstvo. Přesto někteří z poznámky o tom, že Probus nerad viděl vojáky v nečinnosti, a proto je zaměstnával (mimo jiné právě i vysazováním vinic), usuzují na to, že se tedy vysazování vinohradů muselo týkat všech vojenských jednotek včetně posádek sídlících případně na barbarských územích, a vzhledem k tomu, že máme doloženu přítomnost římských vojáků na jižní Moravě, mohlo se to tedy týkat i našich území,(8) přičemž se zdá, že nález římského vinařského nože na našem území by mohl tuto verzi podporovat.

Zde však přichází další problém. Nemáme žádné důkazy ani určitější náznaky důkazů o tom, že by v době vlády císaře Proba pobývali římští vojáci na našem území. Ve starší literatuře autoři opírali svou teorii o odkrytí římské vojenské stanice na Hradisku u Mušova. Nicméně pozdější výzkumy ukázaly, že římské ležení na Hradisku u Mušova existovalo jen poměrně krátce v období tzv. markomanských válek (tj. zhruba 100 let před Probovým panováním). Momentálně nevíme o žádných dalších římských sídelních objektech na území ČR prokazatelně z pozdějších období. Nemáme ani žádné důkazy o nějakém významnějším či delším pobytu římských vojsk u nás po markomanských válkách. Nevíme nic ani o tom, že by Probus provedl nějaké vojenské expedice za Dunaj nebo dokonce na Moravu. Prameny nás o ničem takovém neinformují. Naopak měl Probus v průběhu své krátké vlády poměrně dost starostí s likvidováním barbarů v římských provinciích, s likvidováním vzdorocísařů a s přípravou války proti Persii. Je tedy nepravděpodobné, že by do toho stihl i nějakou dějepisci nezaznamenanou výpravu k nám za Dunaj.

Vinařský nůž z Hradiska u Mušova
Vinařský nůž z Hradiska u Mušova
Převzato z Tejral, J.: Na hranicích impéria (doba římská), in: Podborský, V. a kol.: Pravěké dějiny Moravy, Brno 1993, s. 446.


Nakonec ani onen uváděný vinařský nůž nespadá do období Probovy vlády, a těžko tedy může být důkazem pro římské vysazování vinic na Moravě v této době. Jedná se o železný, celkem 28 cm dlouhý (ostří 18 cm), srpovitě zahnutý nůž, který byl nalezen při výzkumech A. Gnirse v letech 1926–1928 na podlaze obytného domu na Hradisku u Mušova. Vzhledem k nálezovým okolnostem je zřejmé, že nůž spadá do stejné doby jako uvedená budova, tedy do období markomanských válek. Ačkoliv J. Tejral uvádí tento nůž jako tesařský(9) a tuto klasifikaci přebírají i někteří další autoři,(10) Z. Měřínský na základě analogií s podobnými noži z jiných oblastí poměrně přesvědčivě argumentuje, že se asi skutečně jedná o vinařský nůž.(11) Přestože ho nemůžeme spojit s údajnými Probovými iniciativami na vysazování vinic, nabízí se samozřejmě možnost posunout dataci přinesení vinohradnictví římskými vojáky na Moravu právě do období markomanských válek za vlády císaře Marka Aurelia. Avšak jediným náznakem pro takovou teorii je právě onen výše popsaný vinařský nůž. Žádné další nejsou. Skutečnost, že nůž nalezený na Moravě spadá nejspíš typologicky mezi vinařské nože, však ještě automaticky neznamená, že tady byl k tomuto účelu i používán. Ostatně v literatuře jsou podobné nože někdy označovány také obecněji jako sadařské nože nebo prostě nože na prořezávání větví, což ukazuje na širší možnosti jejich používání. Přítomnost římských vojáků na Moravě v době markomanských válek nebyla v konečném důsledku příliš dlouhá a hlavně a především měla válečný charakter. Římané zde sváděli urputné boje s místními germánskými kmeny. Je dosti nepravděpodobné, že by si v takové době a takových podmínkách ještě našli čas na zakládání a obdělávání vinohradů. Totéž platí samozřejmě i pro všechny ostatní události, kdy se zde vyskytovalo římské vojsko v nějakých významnějších počtech. Výše uváděný nůž, ačkoliv typologicky patřící mezi vinařské, mohl být samozřejmě využíván i k jiným účelům, než je práce s vinnou révou. Ve vojenském kontextu si dokážeme snadno představit jeho použití například při budování a udržování fortifikací (odstraňování různých existujících či rašících porostů apod.), při zásobovacích výpravách do okolí (sklízení, sbírání a snášení obilí a jiných plodin), při opracovávání dřeva a jistě by se našla i řada dalších nevinařských činností, pro které by byl takto tvarovaný nůž vhodný.

Obecně lze tedy říci, že teorie o přinesení pěstování vína na Moravu římskými legiemi za vlády císaře Proba je velice sporná a nezakládá se na žádných spolehlivých dokladech. Nemáme žádné důkazy o tom, že by na našem území za císaře Proba římští vojáci vysazovali vinice. Nemáme dokonce ani žádné doklady, že by tu v této době římští vojáci vůbec byli. Je navíc docela pochybné, že by Probus skutečně nutil všechny své vojáky v době nečinnosti vysazovat vinice a že by legionáři na válečných taženích na barbarských územích měli čas a chuť zakládat vinohrady. Jediná věc, která spojuje Moravu, římské vojáky a vinařství, je uváděný údajně vinařský nůž. Je však chybou stavět na tomto jediném nálezu (který navíc ve skutečnosti vůbec nemusel být používán k vinařským pracím) nějaké rozsáhlejší hypotézy o spojitosti římských vojsk a počátků vinohradnictví na Moravě. Pokud by se již pěstování vína dostalo na Moravu z římské říše, a zdůrazňuji slovíčko „pokud“, protože ani pro to nemáme žádné důkazy, bylo by jistě mnohem pravděpodobnější připsat tuto zásluhu spíše obchodníkům nežli vojákům.




Použitá literatura:

Droberjar, E.: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě, Praha, 2002.

Fiala, V.: Byli to Římané? (Kdo klučil hvozdy zdejší a sadil tady révu?), Vinařský obzor 3, 2011, s. 157–158.

Frolec, V.: Jihomoravské vinohradnictví: tradice a současnost, Brno, 1984.

Kraus, V. a kol.: Réva a víno v Čechách a na Moravě, Praha, 1999.

Měřínský Z.: Vinařský nůž z římské stanice u Mušova, Národopisný věstník československý 7, 1972, s. 103–110.

Oliva, P.: Pannonie a počátky krize římského imperia, Praha, 1959.

Opravil, E.: Původ a rozšíření vinné révy v českých zemích, Slezský sborník 62, 1964, s. 220–228.

Pošvář, J.: Moravské právo hor viničních, ČMM 70, 1951, s. 120-165.

Pošvář, J.: O původu viničních právních zvyklostí na jižní Moravě, Slovácko 7, 1965, s. 82–89.

Poulík, J.: Staří Moravané budují svůj stát, Gottwaldov, 1960.

Tejral, J.: Na hranicích impéria (doba římská), in: Podborský, V. a kol.: Pravěké dějiny Moravy, Brno 1993, s. 446–447.

Vignatiová, J. - Bechyňová, J.: Začátky pěstování vinné révy na Moravě ve světle archeologických nálezů, Vlastivědný věstník moravský 23.1, 1971, s. 1–11.

Zemek, M.: Moravské a české vinohradnictví do poloviny 13. století, in: Frolec, V. (ed.), Vinohradnictví: Kapitoly z dějinného vývoje od minulosti do současnosti na Moravě a v Čechách, Brno, 1973, s. 23–24.

Žampach, M.: Víno a vinařství, Brno, 1943.




Vystaveno 31. 8. 2015