Marcus Valerius Maximianus

English version

Marcus Valerius Maximianus byl jedním z hrdinů markomanských válek. Patřil k významným a úspěšným vojevůdcům, kteří se podíleli na bojích s barbary. Jeho osoba je pro nás o to zajímavější, že je spojena s nám blízkým územím Slovenska. Podrobnější rekonstrukci života a zejména kariérního postupu Maximiana umožnil především nález oslavného nápisu s výčtem úřadů, které tento muž zastával. Vykopán byl při odkryvech byzantské pevnosti v Zaně v Alžíru (antická Diana Veteranorum). Ke stavbě pevnosti byla totiž použita i původní baze čestné sochy Marka Valeria Maximiana, kterou mu někdy na počátku osmdesátých let druhého století tehdy jako proprétorovi africké provincie dala postavit městská rada Diany Veteranorum a na které byl vytesán oslavný nápis s jeho úřední dráhou. Nápis obsahuje i zprávu, že Maximianus byl legátem II. legie Adiutrix a velitelem oddílu, který přezimoval v Leugaricionu/Laugaricionu. Tuto důležitou informaci bylo možné dát do souvislosti s nápisem nalezeným na skále v Trenčíně, který zanechala právě vexilace II. legie Adiutrix, která zde přebývala, a na kterém se také píše o Laugaricionu. Díky tomu bylo také možné identifikovat Maximiana jako zústavitele trenčínského nápisu (latinské znění i český překlad obou nápisů je níže).


Marcus Valerius Maximianus se narodil v Poetoviu v Pannonii (dnes Ptuj, Slovinsko). Nevíme, kdy se tak stalo, nicméně s ohledem na jeho kariéru se dá odhadnout, že se narodil nejdříve krátce před rokem 130, nejpozději kolem roku 140. Pocházel ze staré jezdecké rodiny a jeho otec byl v Poetoviu městským cenzorem a knězem. V rodném Poetoviu také Maximianus zastával svůj první úřad – byl pontifikem. Svoji vojenskou dráhu začal jako prefekt I. kohorty Thráků (cohors I Thracum). Následovalo velení v hodnosti tribuna u I. kohorty Hamiů (cohors I Hamiorum civium Romanorum milliaria), která byla posádkou v Sýrii, a poté měl na starost pobřežní kmeny v provincii Pontus Polemoniacus, kde bylo jeho úkolem zřejmě zajišťovat zásobování římských vojsk při tažení proti Parthům, které vedl císař Lucius Verus (161–166). Za své velení v této funkci byl vyznamenán. Po skončení parthské války roku 166 Maximianus ve vojenské kariéře nepokračoval. Zdá se, že se asi na několik let uchýlil zpět do rodného Poetovia.

Znovu o Maximianovi slyšíme až roku 169 nebo 170, kdy byl císařem Markem Aureliem pověřen speciálním úkolem zajistit po Dunaji přísun zásob vojskům, která čistila Pannonii od barbarů, a také provádět průzkumné operace v této oblasti. K plnění úkolu měl k dispozici vexilace misenské, ravennské a britské flotily a maurské a africké jízdní jednotky. Poté převzdal velení I. aly Aravaků (ala I Aravacorum), která operovala zřejmě z pannonské Arrabony (dnes Györ, Maďarsko). V průběhu bojů se Marcus Valerius Maximianus vyznamenal vskutku mimořádně. Vlastní rukou zabil v boji Valaona, germánského vůdce kmene Naristů. Za tento mistrovský kousek byl osobně pochválen od císaře Marka Aurelia, který mu také věnoval koně, zbraně a vojenská vyznamenání. Nejpozději roku 173 dostal Maximianus velení I. aly kopiníků (ala I Ulpia contariorum civium Romanorum milliaria), která též sídlila v Arraboně a byla důležitým prvkem v obraně Pannonie. Jako prefekt této aly získal za své činy v boji proti Germánům a Sarmatům další vyznamenání.

Boje na Dunaji byly přerušeny roku 175 a to především kvůli povstání Avidia Cassia, které vypuklo na východě říše. Aby čelil této nové hrozbě, vydal samozřejmě Marcus Aurelius řadě jednotek rozkaz k rychlému přesunu na východ. Bleskového tažení se účastnil i Maximianus jako velitel vybraných jízdních oddílů vytvořených z bojovníků podmaněných Markomanů, Naristů a Kvádů. K boji nakonec nedošlo. Povstání trvalo jen o něco málo více než tři měsíce, pak byl Avidius Cassius zavražděn a nebezpečí zažehnáno.

Po uklidnění poměrů se Maximianus roku 176 vrátil zpět na dunajskou hranici jako prokurátor Dolní Moesie. Kromě civilních povinností s tím spojených dostal také velení vojenské a úkol odstranit hrozbu loupeživých Briseů na hranicích s Makedonií a Thrákií. Je také možné, že jeho úsilí směřovalo též ke zverbování zajatých Briseů do římské armády. Rychle za sebou pak následovaly dvě další prokuratury – v Horní Moesii a v Dacii Porolissensis. Je pochopitelné, že se především v posledních dvou jmenovaných funkcích aktivně podílel na bojích se Sarmaty.

Za své vynikající služby a samozřejmě také na přímluvu mocnějších přátel, jistě především Publia Helvia Pertinaka (v té době úspěšného a Markem Aureliem velice ceněného vojevůdce a později i římského císaře), se kterým se seznámil již při parthském tažení a pod kterým pak dlouho sloužil na dunajské frontě, byl posléze pravděpodobně roku 178 nebo179 Maximianus jako první rodák z Pannonie přijat do senátorského stavu. Jednalo se o poměrně výjimečnou událost, která byla jistě umožněna jednak složitými podmínkami krize markomanských válek, jednak tím, že Markus Aurelius byl obecně nakloněn posuzování lidí spíše podle jejich zásluh než podle jejich původu a sociálního postavení.

Povýšení do senátorského stavu zajistilo Maximianovi přístup k vyšším vojenským i administrativním hodnostem, a tak ho vzápětí můžeme vidět již jako legáta I. legie Adiutrix, sídlící tehdy v Brigetionu v Horní Pannonii a zakrátko na to jako legáta II. legie Adiutrix, která byla posádkou v Aquinku v Dolní Pannonii. Na přelomu let 179/180 osobně velel detašovanému oddílu své II. legie, který strávil zimu v místě zvaném Laugaricio či Leugaricio v okolí dnešního Trenčína na Slovensku – tedy zhruba 120 km od římského limitu, hluboko v krajině germánského kmene Kvádů. Tuto událost nám dosvědčuje a zároveň osvětluje jednak nápis ze Zany, jednak nápis nalezený na Trenčínské skále, který vzpomíná, že zde přezimoval oddíl 855 mužů z II. legie Adiutrix. Původně přesněji neurčitelného zhotovitele nápisu (ze jména na nápisu jsou /byla dobře rozpoznatelná jen písmena "IAN S", zbytek jména je nečitelný) bylo možné díky objevení zanského památníku identifikovat právě v Markovi Valeriovi Maximianovi. Bohužel archeologicky se zimní tábor vexilace dosud zjistit nepodařilo. Oba nápisy také (stejně jako objekty u Mušova) vydávají zajímavé doplnění ke svědectví řeckého historika Cassia Diona, který zaznamenal, že v závěrečné fázi markomanských válek zimovalo na územích Markomanů a Kvádů velké množství římského vojska. Z nápisů i třeba z nedávno objeveného krátkodobého tábora v Olomouci-Neředíně můžeme vidět, že legionáři se dostali dosti hluboko do barbarských krajin.

V následujícím období velel Maximianus legiím V. Macedonica v Potaisse v Dacii Porolissensis (dnes Turda, Rumunsko), I. Italica v Novae v Dolní Moesii (poblíž Svištova, Bulharsko) a XIII. Gemina v Apulu v Dácii (dnes Alba Iulia, Rumunsko). Za svou účast ve druhém germánském tažení byl již po třetí dekorován, nyní však už samotným Commodem (tzn. po smrti Marka Aurelia). Pak byl převelen do Numidie, kde převzal velení nad III. legií Augusta a také správcovství provincie. Vrcholem Maximianovy kariéry byl konzulát, který zastával v nepřítomnosti (tj. mimo Řím) někdy mezi lety 183–185. Víme také, že byl vyznavačem  kultu boha Mithry, kterému věnoval oltáře v Apulu i v Lambaesis (dnes Lambèse, Alžír).




Nápis ze Zany

AE 1956, 124
Diana Veteranorum, Numidia (dnes Zana, Alžír), obr.

M(arco) Valerio Maximiano M(arci) Valeri Maximiani quinq(uennalis) s[ac(erdotalis)] / f(ilio) pont(ifici) col(oniae) Poetovionens(ium) equo p(ublico) praef(ecto) coh(ortis) I Thrac(um) trib(uno) coh(ortis) I (H)am(iorum) / civium R(omanorum) praep(osito) orae gentium Ponti Polemoniani don(is) don(ato) bel/lo Phart(ico)(!) allecto ab Imp(eratore) M(arco) Antonino Aug(usto) et misso in procinctu / Germanic(ae) exped(itionis) ad deducend(a) per Danuvium quae in annonam Panno(niae) / utriusq(ue) exercit(uum) denavigarent praepos(ito) vexillation(um) clas(sium) praetor(iarum) / Misenatis item Ravennatis item clas(sis) Brittanic(ae) item equit(um) Afror(um) et Mauror(um) / elector(um) ad curam explorationis Pannoniae praef(ecto) al(ae) I Aravacor(um) in procinc/tu Germanico ab Imp(eratore) Antonino Aug(usto) coram laudato et equo et phaleris / et armis donato quod manu sua ducem Naristarum Valaonem / interemisset et in eade(m) ala quartae militiae honor(em) adepto praef(ecto) al(ae) / contar(iorum) don(is) don(ato) bello Ger(manico) Sar(matico) praep(osito) equitib(us) gent(ium) Marcomannor(um) Narist(arum) / Quador(um) ad vindictam Orientalis motus pergentium honor(e) centenariae dig/nitatis aucto salario adeptus procurationem Moesiae inferioris / eodem in tempore praeposito vexillationibus et at(!) detrahen/dam Briseorum latronum manum in confinio Macedon(iae) et Thrac(iae) / ab imp(eratore) misso proc(uratori) Moesiae super(ioris) proc(uratori) prov(inciae) Daciae Porolis/sensis a sacratissimis impp(eratoribus) in amplissimum ordinem inter prae/torios allecto et mox leg(ato) leg(ionis) I adiut(ricis) item leg(ato) leg(ionis) II adiu(tricis) praep(osito) vexil(lationum) / Leugaricione hiemantium item leg(ato) leg(ionis) / V Mac(edonicae) item leg(ato) leg(ionis) I Italic(ae) item leg(ato) leg(ionis) / XIII gem(inae) item leg(ato) Aug(usti) pr(o) pr(aetore) [[[leg(ionis) III Aug(ustae)]]] don(is) don(ato) a nobilissimo / [[[principe M(arco) Aurelio Commodo Aug(usto)]]] expeditione secunda Ger(manica) / splendidissimus ordo Dian[ensium veteran(orum)] aere conlato

Markovi Valeriovi Maximianovi, synovi městského censora a kněze Marka Valeria Maximiana, pontifikovi kolonie Poetovio, členovi jezdeckého stavu, prefektovi první kohorty Thráků (cohors I Thracum), tribunovi první kohorty Hamiů římských občanů (cohors I Hamiorum civium Romanorum), veliteli národů na pobřeží Pontu Polemoniaku, vyznamenanému ve válce parthské, vybranému imperátorem Markem Antoninem Augustem a při germánském tažení vyslanému, aby plavbou po Dunaji zajistil zásobování vojsk obou Pannonií, veliteli vexilací prétorských loďstev misenského a ravennského a loďstva britského a afrických a maurských jezdců vybraných k průzkumným úkolům v Pannonii, prefektovi první aly Aravaků (ala I Aravacorum), při tažení germánském osobně od imperatora Antonina Augusta pochválenému a podarovanému koněm a falérami a zbraněmi za to, že vlastní rukou zabil vůdce Naristů Valaona, dosahnuvšímu v té stejné ale čtvrtého vojenského postu, prefektovi aly kopiníků (ala contariorum) vyznamenanému ve válce germánské a sarmatské, veliteli markomanských, naristských, kvádských jezdců postupujících potrestat vzpouru na východě, v hodnostní třídě 100 000 sesterciů se zvýšeným platem dosahnuvšímu prokuratury Dolní Moesie, ve stejné době též veliteli vexilací poslaných císařem k likvidaci banditů Briseů na hranicích s Makedonií a Thrákií, prokurátorovi Horní Moesie, prokurátorovi provincie Dacia Porolissensis, vybranému nejsvatějšími imperátory do nejvznešenějšího stavu mezi bývalé prétory a brzy legátovi první legie Adiutrix a legátovi druhé legie Adiutrix, veliteli vexilace která přezimovala v Leugaricionu a legátovi páté legie Macedonica a legátovi první legie Italica a legátovi třinácté legie Gemina a Augustovu legátovi  třetí legie Augusta s proprétorskou pravomocí, vyznamenanému nejvznešenějším panovníkem Markem Aureliem Commodem Augustem za druhé tažení germánské,  (zhotovila) z vybraných peněz nejskvělejší rada Diany Veteranorum.

Nápis z Trenčína

CIL III, 13439
Laugaricio (dnes Trenčín, Slovensko), obr.

VICTORIAE
AVGVSTORV(m)
EXERCITVS QVI LAV
GARICIONE SEDIT MIL(ites)
L(egionis) II DCCCLV
[(Marcus Valerius) MAXIMI]AN(u)S LEG(atus) LEG(ionis) II AD(iutricis) CVR(avit) F(aciendum)

Na vítězství císařů,
vojsko které přebývalo v Laugaricionu,
855 vojáků II. legie,
Marcus Valerius Maximianus, legát II. legie Adiutrix nechal zhotovit


Trenčínský nápis

Trenčínský nápis má poměrně zajímavou historii. Vědělo se o něm již v 16. století a možná i dříve, avšak protože byl nepřístupný (kvůli řece, která tekla přímo pod skálou, a kvůli vrbovému a pak topolovému porostu), postupně se na něj téměř zapomnělo. Až roku 1852 vyvrátila vichřice topol, který dosud nápis zakrýval, a ten byl takto znovu objeven. O první rozluštění nápisu se pokusil kanovník a trenčínský děkan Ludvík Stárek. Jeho pokus však nebyl příliš úspěšný. Přesto se jeho zpráva s návrhem znění nápisu posléze dostala až k Theodoru Mommsenovi, editorovi velké sbírky latinských nápisů římské říše známé jako Corpus Inscriptionum Latinarum (zkráceně CIL). Mommsen však právě kvůli neodbornému čtení nápisu Ludvíkem Stárkem zařadil trenčínský nápis ve zmíněné sbírce mezi falza. Naštěstí nápis později zhlédl i známý maďarský archeolog Joseph Hampel, který usoudil, že nápis by přece jen mohl být pravý. Nechal pořídit sádrové odlitky, které odeslal největšímu odborníkovi na latinskou epigrafii Theodoru Mommsenovi. Ten jej nyní již přímo prozkoumal společně s badatelem Otto Hirschfeldem. Při bezprostředním, osobním prohlédnutí nápisu Mommsen poznal, že jeho předchozí označení za falzum bylo chybné a že nápis je pravý. Roku 1902 byl pak konečně trenčínský nápis zařazen v novém Mommsenově čtení do Corpus Inscriptionum Latinarum, tentokrát již jako pravý. Při dalším zkoumání a pokusech o bližší identifikaci a zařazení reálií nápisů bylo také mimo jiné i na základě podobnosti slov Laugaricio ztotožňováno s obchodní osadou Leukaristos zmiňovanou v díle Geografia řeckého geografa Claudia Ptolemaia. Ačkoliv tento závěr není zcela vyloučený, zdá se, že Leukaristos ležel asi spíše severněji, snad na území dnešního Polska.



Použitá literatura:

Alföldy, G.: P. Helvius Pertinax und M. Valerius Maximianus, Situla 14/15, 1974, s. 199–215.

Campbell, B.: The Roman Army: A Sourcebook, London/New York, 1994.

Dobiáš, J.: Dva příspěvky k topografii válek markomanských a kvádských, ČČH 27, 1921, s. 135–156.

Dobiáš, J.: Nový nápis ze Zany (Diana veteranorum) a římský nápis na skále trenčínské (CIL III 13439 = Dessau, ILS 9122), LF 5(80), 1957, s. 179–196.

Dobiáš, J.: Nový pramen k dějinám markomanských válek na našem území, AR 9, 1957, s. 523–534.

Hošek, R.: M. Valerius Maximianus im unteren Donauraum in den Jahren 176–178 U. Z., SPFFBU 8, 1959, s. 83–92.

Lunzer, D. von: Valerius 236, RE VIII A 1, 1955, col. 86–90.

Nešporová, T. – Rajtár, J.: Laugaricio: Trenčín a okolie v rímskej dobe, Pamiatky a múzeá 3, 2000, s. 30–33.

Pflaum, H.-G.: Sur les guerres du Danube à l'époque de Marc Aurèle, d' après une inscription récemment découverte de Diana Veteranorum en Numidie, Comptes-rendus des séances de l'Académie des inscriptions et belles-lettres 100/1, 1956, s. 19–23.

Prikryl, L. V.: Leukaristos (Laugaricio) v diele Klaudia Ptolemaia, in: Laugaricio, Trenčín, 1980, s. 27–35.

Szászová, H.: Trenčiansky rímsky nápis vo vedeckej a populárno-vedeckej literatúre, in: Laugaricio, Trenčín, 1980, s. 13–25.


Upraveno 18. 12. 2010 – drobná doplnění
Upraveno 11. 4. 2010 – přidány zajímavosti o trenčínském nápise
Upraveno 29. 3. 2010 – opravena chyba v čísle, drobná doplnění
Upraveno 8. 7. 2009 – přidána fotografie trenčínského nápisu
Vystaveno 11. 5. 2009